Přátelé, dnes je 17. listopadu. V pondělí bude ustavující zasedání Krajského zastupitelstva, kam jsem byl díky preferenčním hlasům zvolen. Do lavic usednu jako bývalý člen studentského stávkového výboru roku 1989 s člověkem, který aktivně potlačoval prodemokratické demonstrace. Je to nesmírný důvod k zamyšlení, kam jsme to dopracovali. Přečtěte si prosím níže uvedený text. Tady už přestává legrace.

Jindra

 

VZPOMÍNKY NA ROK 1989 – ZDENĚK ONDRÁČEK: BYLO POTŘEBA SPLNIT ROZKAZ POD JEDNOTNÝM VELENÍM

článek vytvořen 17. 11. 2012, přečetlo si ho 610 lidí

Trutnov  Zdeněk Ondráček je dnes trutnovským a krajským zastupitelem, učitelem a bezpečnostním expertem na volné noze. V roce 1989 sloužil coby dvacetiletý muž u pohotovostního (policejního) pluku, který na pražských demonstracích zasahoval. Objevil se tehdy v televizních zprávách, kde popisoval průběh jedné demonstrace. Část autentického rozhovoru s mužem v uniformě letos „oživila“ Česká televize, když si ho půjčila do retroseriálu Vyprávěj. Scénka strhla mezi Trutnovany lavinu ohlasů.

Ondráček tehdy mluvil do kamery jako agitátor čety, jak sám říká …dnes by se řeklo něco jako tiskový mluvčí. Popisoval události z lednového Palachova týdne 1989, kdy SNB zakročila proti demonstrantům. Jak je komentuje dnes?

„Dva dny tam zasahoval náš prapor, dva dny jiný prapor a jeden den zase náš prapor. Následně poté, co skončilo období Palachova týdne, jsme byli vyzvaní Československou televizí, abychom to nějak zhodnotili. Byl jsem jako agitátor čety vybraný k tomu, abych se dostavil na policejní prezídium, kde nám ukázali, co bylo v rámci zákroků posbíráno, co bylo zadrženo, čím pomohla kriminálka čím státovka. Prostě byly tam vystaveny předměty nalezené u zadržených lidí nebo u demonstrantů. A dostali jsme za úkol to okomentovat. Televize nám dala seznam otázek, na které budeme odpovídat. Chtěli, aby odpovídali mladí jako já, ve věku devatenáct dvacet let, protože na druhé straně byli převážně také mladí lidé.“

Takže jste řekl do televize něco, co jste si přečetl v policejní svodce, nebo jste byl přímo v akci?

Byl jsem v akci. Byl jsem normální součástí pořádkové jednotky. Ale většinu zbraní a zajištěné předměty jsem viděl až na prezídiu. Samozřejmě něco jsme viděli i v akci, třeba lešeňové spojky, které tam na nás létaly vzduchem. Jestli někde bylo jádro demonstrantů radikální nebo neradikální, to samozřejmě nevím. Řekl jsem jen to, co jsem viděl a co nám ukázali za předměty demonstrantů.

V seriálu ale hned po vašem rozhovoru namítají, už seriáloví herci, ne skutečné postavy, že to není pravda. Že neměli žádné zbraně proti vám. Trváte i dnes na vaší verzi?

Ty předměty jsme viděli na policejním prezídiu, kde nám je ukázali. Na místě v ulici Krakovská na nás létaly lešenářské spojky. U toho jsme byli. Co bylo někde jinde, to nevím.

Co říkáte vy, ale lidé zpochybňují. V internetových diskusích se dokonce dohadují, jestli nelžete?

Předměty jsem viděl na policejním prezídiu. Kolik bylo zadržených demonstrantů, co s nimi bylo nebo kam je odvezli, to samozřejmě nevím. Byl jsem řadový policista, který prováděl zákrok pod jednotným velením. My jsme nezadržovali. Já jsem nikdy nenosil ochranné plexisklo – štít, nebyl jsem ani v eskortní skupině.

Diskutující na facebooku si myslí, že lžete.

Možná na facebooku diskutují lidé, kteří tam na místě v roce 1989 evidentně nebyli. Jestli tam bylo čtyři sta nebo tisíc lidí, tak tam bylo tisíc lidí. Ale dnes je každý demonstrující a každý byl na Národní třídě a každý byl na Václaváku, když se to dělo. Dnes, jak se k tomu každý hlásí, tak tam asi bylo jeden milion lidí. Já prostě jen říkám, že v tu chvíli, když jsme tam byli, neměli jsme žádné protiúderové prostředky, žádné chrániče nebo krunýře, byli jsme normálně v sakách a kabátech s kravatou. Maximálně jsme měli přilbu na hlavě a lyžařské brýle na očích. Na naší straně byli zranění, několik jich odvezli do nemocnice na Míčánkách. Několik jsem jich viděl. Pokud samozřejmě ti lidé, kteří o tom dnes diskutují, je neviděli, tak pochybuju o tom, jestli tam vůbec byli. Nebo mohli být jinde, kde k roztržkám mezi demonstranty a policií nedocházelo.

Musel jste se prát? Utrpěl jste nějaký šrám?

Jednou jsem byl vtažen do davu. Dostal jsme nějakou ránu, ale ostatními z pořádkové jednotky jsem byl z davu vytažen.

Když jste byl uprostřed té mely, tak jste tedy i nějakou ránu musel rozdat, ne?

Je to bitva muže proti muži.

Stál jste tam proti mladým lidem, stejně starým jako vy. Co jste si v tu chvíli myslel?

Vy to posuzujete jako většina lidí dnes, tedy s odstupem nějakých dvaadvaceti let. Uvědomte si, že v tu dobu měla Československá televize dva programy, jiná televize nebyla. Český rozhlas měl dva programy, jiný rozhlas nebyl. Facebook neexistoval, stejně tak mobilní telefony. A další sdělovací prostředky, které jste mohl sledovat jako Hlas Ameriky, nebo Svobodná Evropa, tak to by znamenalo problém.

Proti vám mohl stát třeba váš kamarád nebo spolužák…

Můžete si říkat, co chcete, ale neříkal jsem si nic. V tu chvíli bylo potřeba splnit rozkaz pod jednotným velením. A platí to i dnes. Pokud byste šel zakročit a přemýšlel nad tím, nebo dokonce nesplnil rozkaz, to je špatně. Nesplnění rozkazu by znamenalo jednoznačně prokurátora a kriminál. Dodnes je na to paragraf.

A nerozlišil byste ani, pokud by na druhé straně byl váš kamarád?

Ne. Já nerozlišuju, jestli je někdo kamarád nebo ne. To bych taky mohl přijít k loupeži, zjistit, že to udělal můj kamarád a říct mu „běž, já budu dělat, že jsem tě tady neviděl“. Buď stojím na straně zákona anebo na straně zákona nestojím. A pokud stojím jako policista na straně zákona a někdo mi dá rozkaz, tak já ho musím splnit. A buď ho splním, a pak nese následky ten, kdo ten rozkaz vydal, nebo rozkaz nesplním, třeba pokud je v rozporu se zákonem, nebo ho odmítnu splnit a pak si ponesu následky sám. Uvědomte si, že demonstrant se nebude chovat stejně, když proti někomu půjde sám, nebo když jich proti vám půjde pět. Je tam davová psychóza, lidi se chovají jinak. Všichni víme, jak se chová dav. Stačí jedna dlažební kostka ve vzduchu a hned jich létá několik.

Takže jediné ohledy v tu chvíli berete na kolegy v uniformě?

Ano. Jako policista jsem zažil mnoho situací, kdy jdete pomáhat někomu, a ve chvíli, kdy tam přijdete v uniformě, tak se všichni zaměří na vás, protože vy jste pro ně nepřítel. V té chvíli mě tedy zajímají jen mí kolegové.

Palachův týden byla vaše první zkušenost při zásahu v terénu?

Když nepočítám demonstraci z prosince 1988, kde nebyl zákrok, tak to byla to moje premiéra a současně derniéra.

A 17. listopadu 1989?

To jsem měl po zkouškách, byl jsem na řízené praxi u pohotovostní motorizované jednotky. To jsou ti, co jezdí se stopadesátosmičkou. V listopadu 1989 jsme byli v zálohách v Bartolomějské ulici, nezakročovali jsme. Jen jsme čekali, jestli nás povolají. Nikdo nás nepovolal.

Měli jste tehdy jako policisté více informací než ostatní občané?

Náš útvar měl 450 lidí a já jsem měl hodnost strážmistra. Jestli někdo nějaké informace měl, tak se to rozhodovalo na policejním prezídiu nebo někde na sekretariátech.

A co třeba údajně mrtvý student Šmíd? O něm jste slyšeli?

Ne, přečetl jsem si to až v novinách, jako každý jiný.

Jak jste vnímal, když režim definitivně padnul?

Směšujete dvě věci. Když děláte policistu, tak neděláte policistu pro režim. Jestli chcete chytat zloděje, lumpy a vrahy tak vám je jedno, jestli tady vládne Nečas, Topolánek nebo Paroubek. Pro běžného občana, kterému se něco stane a potřebuje policii, je tohle úplně šumafuk. Chtěl jsem dělat kriminalistu. Dělal jsem to dvacetři let a bylo mi jedno, kdo tady vládne a je mi to jedno doteďka. Lidi mají ústavou dané nějaké bezpečí, nějaké zákony. A jestli ty zákony někdo porušuje, je úplně jedno, kdo je u moci. Stíhal jsem prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, a pokud by bylo proč, odstíhal bych i starostu města, když na to přijde. Mě to je fakt jedno. Rozlišuju lidi na slušný a neslušný, na dodržující zákon a nedodržující zákon. A když někdo porušuje zákon, tak ať sedí a nese si následky. Nesloužil jsem žádnému režimu a první řadě jsem byl především kriminalista. Začal jsem na ulici, odsloužil jsem si, co jsem musel, přihlásil jsem se na vyšetřovatele, udělal jsem si vysokou školu a vyšetřovatele jsem dělal sedmnáct let. Dělal jsem ho tak, že mám tady i vystavené medaile (ukazuje na stěnu s diplomy a oceněními – pozn. redakce). Já jsem si svoji práci vykonával, myslím dobře.

Dnes ale kandidujete ve volbách za KSČM, tak se nabízí spojení, že jste příznivcem minulého režimu…

Pokud jsem sloužil u policie, nikdy jsem neprojevoval žádnou politickou aktivitu ani jsem nevyvíjel činnost ve prospěch nějaké politické strany. Jestliže jsem se rozhodl ukončit služební poměr u policie, tak se mi samozřejmě uvolnily i tyto možnosti. Vzhledem k tomu, že jsem člověk, který chce některé věci ovlivňovat, tak jsem se k tomu chtěl nějak dostat. A jak se k tomu dostat? Přes sdružení nezávislých kandidátů? Šel jsem tam, kde jsem věděl, že tomu budu moc věnovat a kde bude moje práce vidět. Jsem dva roky v zastupitelstvu města a myslím, že moje práce na městě je vidět. A je mi jedno, co si o tom kdo myslí, jestli to dělám ve prospěch nějaké strany. Já to dělám pro město a pro občany města.

Když kandidujete za KSČM? Tak nemůžete vykládat ty události roku 1989 objektivně …

Víte co. Těch názorů na internetu může být spousta, ale ať ti lidé přijdou, můžeme diskutovat.

Byl podle vás zásah v listopadu 1989 nutný?

Osobně si myslím, že to nebyla akce studentů, ale že to byla plánovaná akce v zákulisí StB nebo tehdejšího nějakého výboru, který se chtěl chopit moci, protože tam docházelo k nějakým půtkám. A jestli k tomu zneužili policii … Na Národní třídě tehdy zasahovali policisti, nováčci, kteří byli zhruba dva měsíce ve službě. Byli to absolutní nováčci, někteří se báli možná stejně jako demonstrující v první řadě. Jestli je někdo zneužil, tak se to možná dozvíme s odstupem další generace. Víte sám, že se nakonec ukázalo, že mrtvým studentem Šmídem byl agent státní bezpečnosti.

Video s vaším rozhovorem z roku 1989 způsobilo docela slušnou reklamní kampaň. Dal vám to někdo jak se říká lidově „sežrat“ nebo vám naopak řekl „dobrý“?

Jste první, kdo se o tom se mnou baví. Kdyby mě neoslovil člověk, který mě zná a byl také dříve policistou, a neřekl mi, že to viděl, tak bych to ani nevěděl. Vím, že to video existuje a vy jste první, kdo se o tom se mnou baví. Ale nemám s tím problém. Ano, jsem to já. Žil jsme v té době, vím, jak to bylo.

17. listopad 1989, co pro vás znamená?

Je to pouze svátek v kalendáři. Když nejsem v práci, tak se věnuju práci na zahrádce. Aktivně neslavím žádné svátky